L-Ants

2018
keramika, hliník, akrylová barva

Tento projekt je výsledkem ročního studia umělecký předmětů na ISI v Indoneské Yogyakartě. Při tvorbě jsem používal místní techniky a technologie keramické tvorby. Nízkoteplotně pálenou keramiku a akrylové spreje. Instalace se stala součástí místního kampusu ISI Yogyakarta. 50 keramických mravenců, L – Ants. Výstavu je možné shlédnout od 24. 6. 2018 – end.

——————————————————–

Pocházím z České republiky, malé země, která má krásnou a přívětivou přírodu. Narozdíl od Indonésie máme dlouhé studené zimy a většina plodů se sklízí jednou, maximálně dvakrát do roka. Aby byla větší úroda, používá se celá řada pesticidů. Za mnoho let používání ale pesticidy začaly narušovat celý přirozený ekosystém, systém se neobnovuje a umírá. Ačkoliv je snaha pesticidy omezovat, víc jak polovina druhů hmyzu umřela. V mé zemi máme mnoho tradičních pohádek o hmyzu. Je načase naslouchat tímto příběhům a chovat s úctou k přírodě a k jejím malým obyvatelům, tak jak nám říkají tyto příběhy. I za cenu toho, že bychom se museli omezit ve svém pohodlí. Na Jávě jsem byl před čtyřmi lety a za tu dobu se zdejší prostředí změnilo. Mám pocit, že li dé přestávají věřit ve své původní tradice a hodnoty. Opouští se i tradiční zemědělské postupy a místo aby hmyz v ryžových polích vyžíraly husy, používají se pesticidy, které zabíjí všechen hmyz v širokém okolí. Co přinesou další roky? Bude zde stále ještě bohatá biodiverzita? Nebo většina hmyzu vymře a zůstanou tu jen keramičtí mravenci?

——————————————————–
(Bahasa Indonesia)
Saya lahir di Republik cheko, negara kecil dengan hamparan tanah yang indah dan ramah. Musim dingin selalu panjang dan kami terlalu banyak menggunakan pestisida untuk mendorong panen kami supaya menghasilkan lebih dan lebih banyak lagi. Padahal pestisida-pestisida tersebut merusak ekosistem alam, alam tidak memperbarui dan terus menerus sekarat. Selama 1 abad terakir kami menghasilkan panen lebih dari sebelumnya, namun lebih dari separuh spesies serangga punah. Cheko mempunyai banyak dongeng tentang serangga. Ini adalah waktu yang tepat untuk kembali mendengarkan dongeng-dongeng tersebut dan mendekat ke alam dengan penuh penghormatan dan penghayatan. Saat ini kami punya program perlindungan alam yang kuat namun mungkin ini semua terlalu terlambat.
Pertama kali saya ke Jawa adalah 4 tahun yang lalu dan pada periode yang sangat singkat tersebut banyak hal yang berubah. Saya merasa orang-orang semakin sedikit mengikuti tradisi dan nilai nilai budaya Jawa. Bahkan pertanian tradisional berubah dan pestisida lebih banyak digunakan. Mereka membunuh serangga. Akan seperti apa Jawa pada beberapa tahun ke depan? Apakah masih akan tetap kayak dengan keanekaragaman hayatinya? Ataukah hampir semua serangga akan mati dan hanya menyisakan semut semut artifisial ini?

mf

Napsat komentář